Tomice leží 3 km východně od sjezdu číslo 66 z dálnice D1 a 2 km západně od nových Dolních Kralovic, které byly znovu vystavěny v 70.letech, poté co původní obec byla zatopena přehradní nádrží Želivka - Švihov.
Nejvyšším bodem okolí je Křenová hora, jejíž vrchol leží v nadmořské výšce 528 m.
Obec vznikla jako součást Svatavina Újezdu, kolonizovaného vyšehradskou kapitulou. První zmínka o Tomicích pochází ze stvrzovací listiny, kterou Karel IV. v roce 1352 potvrzoval kapitule vlastnictví. Obec byla prebendou kanovníků a od jednoho z nich se zřejmě odvozuje i její název.
Uprostřed obce stojí kaplička z roku 1927. Dominantou je také budova bývalé školy, která slouží jako kulturní zařízení pro obec - 140 stálým obyvatelům.
K pohodlí občanů byla též vybudována nová kanalizace s čističkou odpadních vod.
Působí zde také hasičský sbor od roku 1912, který zajišťuje veškerý kulturní život v obci.
HISTORIE OBCE
Tomice se v historických písemných pramenech poprvé připomínají v listině římského a českého krále Karla IV., vydané v Praze dne 8. 5. 1352. Král vyšehradskému kostelu potvrzuje držení městečka Kralovice s příslušenstvím, právy a řadou vyjmenovaných vsí, mezi nimiž jsou uvedeny i Tomice. Ves Tomice sloužila vyšehradským kanovníkům jako zdroj prebend. Husitské války přinesly změny v držbě majetku a statků, zejména církevních. Císař Zikmund dne 21. 9. 1436 vydal v Praze listinu pro Oldřicha Močihuba z Kralovic, kterému dává do zástavy městečko Kralovice s příslušenstvím. Statky Oldřicha Močihuba převzal jako poručník jeho dětí Mikuláš Trčka z Lípy a jeho potomci je podrželi po celé 15. století. Tomice připojili k panství Lipnice. V roce 1549 od Trčků koupil Martinice, Tomice, Lhotice a Zahradčice Jan Vražda z Kunvaldu. V následujících letech byl statek Martinice a příslušné vsi v držení několika různých vlastníků, kteří se střídali v rychlém sledu.
V roce 1622 patřily Martinice s Tomicemi Albrechtovi Vraždovi z Kunvaldu. Za účast v českém stavovském povstání byl 30. 5. 1623 odsouzen k manství. Po Albrechtově smrti přijali léno v roce 1630 jeho synové Jan Vilém a Václav mladší. V roce 1650 byly Václavovi Vraždovi propuštěny statky z manství do dědičného držení. Ferdinand Jiří Vražda v roce 1695 prodal Nové Martinice se zámkem a tvrzí a několika vesnicemi Janovi Leopoldovi Donatovi Trautsonovi hraběti z Falkensteinu. V roce 1760 držel Martinice František Arnošt hrabě z Vrtby. O něho získal toto panství Karel Josef hrabě Palm-Gundelfingen († 1814). V roce 1841 koupil panství Martinice Vincenc Karel kníže z Auerspergu († 1867). V jeho době byla ukončena patrimoniální správa a nahrazena v roce 1850 správou státní.
Ves leží na Tomickém potoce, který ústí do řeky Želivky, resp. do vodní nádrže Švihov. Ve vsi stojí kostelík (kaple) z roku 1927, který je zasvěcen Panně Marii.
